K vodě

Karel Plíhal

1:Až mě jDednou pAustíš k vDodě, tak ti Aasi vEyhovAím,
budu mEmávat nHma ty lEmodě s rE7ozvinAutým plEachtovAím,
dáš mi čEmaje dHmo termGoskDy, kousek chlGeba k svAačinHmě, A 
a vydDám se jAen tak, bDosky, pHmo zelEmený hlAadinDě.A  D 
2:Po hladině jde se těžce skromným i těm chvástavým,
na nejbližší rovnoběžce ňákou loď si zastavím,
nech si svoje tklivý plky, rozděl věci na půlky,
potkám pravý mořský vlky, pravý mořský Karkulky.
3:Přijde bouře, strhne stěžně, ťažko bude tej noci,
až na zádech mě ke dnu něžně snesou rejnoci,
v tu ránu už budu v Pánu, věčný spánek na víčkách,
proto v Tichém oceánu choďte, prosím, po špičkách.
4:Až mě jednou pustíš k vodě, tak ti asi vyhovím,
budu mávat na ty lodě s rozvinutým plachtovím,
když se s koňma dlouho oře, zpravidla jsou znaveni,
co dál říci - snad jen moře-město-kuře-stavení.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:58:58.219+00:00
Výsledky hledání: